Když jsem se v listopadu svěřila, že bych se ráda zase setkala s Karlem Zlínem, netušila jsem, že se mi to tak brzy splní. Tušila jsem, že Vladimíra v jejich rodinné galerii určitě výstavu jeho děl uskuteční, ale ta rychlost mě mile překvapila. Využiji jejích slov, která vyjadřují i podstatu mého obdivu.
"Vážím si lidí, kteří se svou pílí dokázali prosadit v cizím prostředí. Vytrženi z kontextu běžných zvyklostí, profesních i rodinných vazeb, bez zázemí a často i bez finančních prostředků. K takové menšině patří i výtvarník Karel Zlín, který od roku 1976 žije a tvoří v mekce výtvarného světa, v Paříži." (V. Brucháčková Závodná, 2012)
Vyfotila jsem několik děl, pocházejí z období 60. - 70. let, kdy autor ještě působil zde. Ale největším zážitkem byla diskuse, ať už vedená kurátorkou, nebo ta osobní. Mistr např. vysvětloval, že pseudonym Zlín přijal na protest, že jeho rodné město Zlín pojmenovali po komunistickém pohlavárovi Gottwaldov, a on chtěl takto jméno Zlín zachovat. Samozřejmě že cenné byly jeho glosy k vystavovaným dílům, jejich původu a charakteristice období, v němž spolu s ostatními kolegy (J.Valentou, J. Koblasou, A. Veselým) tvořili.
Přidávám i několik fotografií zachycujících atmosféru vernisáže, kam mistr přijel i se svou šarmantí francouzskou paní.
Kez bych tam mohla byt take! Muselo to byt velice prijemne setkani. A taky me moc potesilo, ze vidim satek ;)
OdpovědětVymazatBylo to příjemně uvolněné, ale i nesmírně poučné. Byl tam i A. Veselý, kterého taky znáš z letní Dílny 2012. Ano, šátek velmi pozvedl černošedý outfit, jsem za něj moc ráda. Děkuji Ježíšku!
Vymazat