neděle 18. května 2014

Spring walks - Jarní vycházky

V uplynulém deštivém a chladném týdnu jsem si potřebovala připomenout nedávný nádherný velmi časný a barevný počátek jara, období Velikonoc i sváteční květnové dny vybízející k vycházkám do okolní přírody. V zahradě Buchlovského zámku a v okolí Buchlova to hýřilo svěžími barvami, úžasné pozadí pro historický monument i soudobý kýč. A navrch tulipánová bomba v zámku.





 
Prvomájová procházka Aténami. Vlčí máky lemující vstup do Agory pod Akropolí. Uličky staré Plaky. Na každém kroku pozůstatky antického umění. Ale pozor, dovnitř se na Svátek práce nedostanete, vše je zavřeno.
Volně přístupný byl aténský První hřbitov, který skutečně působí jako připomínka zašlé slávy a bohatství řady významných Atéňanů, jak praví průvodce.  Snad to není žádná úchylka, ale při návštěvách různých měst a míst se ráda  procházím po hřbitovech, představuji si příběhy lidí, kteří zde odpočívají, vnímám to ticho a klid, jež vybízí k filozofování o životě a smrti. Pak ale zase raději rychle do víru života. Máte to podobně?
První foto je ovšem z Lesniho hřbitova, náhrobek je naprosto nečitelný, tak tam se při spřádání příběhů vaší fantazii žádné meze nekladou.
Vystavil v
Štítky:

4 komentáře:

  1. TheNewLifeBeginning19. května 2014 v 7:00

    Krasne fotky! Tolik barev! Ja osobne hrbitovy miluju take, nejvice mi prozatim ucaroval ten Prazsky Olsansky, a absolutne si nemyslim, ze by to byla nejaka uchylka. Smrt patri k zivotu.

    OdpovědětVymazat
  2. OliveraM19. května 2014 v 10:56

    Díky. Taky je zajímavé porovnávat, jak v různých zemích "pečují" o své zemřelé, například na Lisabonském Cemetério dos Prazeres najdeš hrobky podobné malým domečkům, aby i nadále odpočívali podobně jako za života.

    OdpovědětVymazat
  3. Melly30. června 2014 v 2:09

    Děkuji za nádherně barevné fotky, které mi v dnešním šedém, deštivém dni připomněly, že vše není zdaleka pochmurné:)
    Na hřbitovy se občas taky vydám, ale jak tam potkávám některé pozůstalé, tak se zastydím, protože mám pocit, že působím jako bych se šla podívat na nějakou atrakci (ačkoliv to tak neberu), což by místo posledního odpočinku být nemělo...

    OdpovědětVymazat
  4. OliveraM17. srpna 2014 v 13:03

    Ahoj Melly, omlouvám se, že reaguji na Tvůj komentář tak pozdě, jsem ráda, že jsem Tě svými fotkami trochu rozptýlila. Tehdy, dnes už je snad vše OK. Mám pocit, že hřbitovy jsou vlastně i místem setkávání se, že pokud tam jdeš v klidu a pokoře, nikomu tím neublížíš a pozůstalé neurazíš. Dneska, kdy už největší bolest přešla, jdu si se "svými" milými, kteří mě museli opustit, popovídat, a taky občas potkám lidi, kteří patřili do tehdejšího života, pozdravíme se a prohodíme pár slov. Je to takové spojení s tím, co bylo, a s dneškem, a má to zvláštní účinek. Vyrovnání či smíření, něco na ten způsob.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)