Paříž je nádherná kdykoliv, i na podzim, když se sluníčko střídá s přeprškami. Nějak k ní ty mokré chodníky a Pařížanky pod deštníky taky patří.
Je úžasné, když přiletíte večer a ocitnete se pod zářící Eifelkou, pod těmi tunami železa, které kdysi tak hnuly žlučí místním obyvatelům. A když najednou zjistíte, že nejsou fronty a rozhodnete se vyjet nahoru, ozářená Paříž se vám odmění.
No a když vás druhý den probudí slunko, je ideální vyrazit na Montmartre a jen se kochat, v nespočetných kavárničkách se pokusit o místo v první řadě a vnímat jedinečnou atmosféru kolem sebe. Po vzoru místních u kávičky, vínka nebo salátku, když se ozve hlad.
Dle doporučení jednoho mladého Pařížana jsem objednala večeři v restauraci Le Caveau de I´Isle na ostrůvku St. Louis. Prostředí bylo působivé a vzhledem k tomu, že se podařilo plánované setkání s rodinou a přáteli, byl to nádherný večer, včetně noční procházky kolem katedrály Notre Dame, která slaví 850 let.
Deštivé dopoledne je nejlepší strávit v kavárně Angelina, kde si dáte opulentní snídani a kde vaří údajně nejlepší čokoládu, takže tu když vypijete, jste zasyceni na celý den. My měli snídani i se šampaňským, protože kamarádka právě slavila narozeniny. Bylo to tak stylové, a dobré!
Pak se může jít za kulturou, i když vlastně celá Paříž je kultura. Protože před plánovaným Musee d´Orsay se kroutila dlouhá řada (příště objednat vstupenky předem!) přes bulvár St. Germain jsme se přesunuli do Institute Du Monde Arabe - moderní architektura, která stojí za zhlédnutí.
Něco málo se i koupilo, např. botky Cosmoparis, zlaté špičky ale brzy vezmou za své, no a nezbytná jemná citrusová vůně.
